Dítě "odjinud"
Nikdy jsem ti nezaložila deníček děťátka, kde bych poctivě zapisovala kolik jsi kdy vážil a měřil, kdy ses poprvé usmál a kdy se ti vyklubal první zoubek. Ne snad kvůli tomu, že by to pro mě nebylo důležité. Naopak, vše jsme s radostí prožívali. Ovšem život nám přichystal pár nečekaných překážek a na psaní nebyl čas. A tak ti budu radši vyprávět.
Každá máma by začala povídání o tom jaké to bylo, když jsi přišel na svět. Co cítila, když tě po porodu držela poprvé v náručí – konečně po tak dlouhé době, kdy jsi v ní pomalu rostl a ona s každým přibývajícím kilem přemýšlela jaký asi budeš. O tom, jak její mysl naplnila taková dávka štěstí, že úplně zapomněla na ty hodiny bolesti, které právě prožila. Já ti toto bohužel vyprávět nemůžu. Tohle všechno nám bylo nezvratně odepřeno. Neznal jsi můj hlas, když jsem na tebe poprvé promluvila. Voněla jsem neznámem. Nevěděl jsi kam si mě máš zařadit a přitom sis mě vybral. Zdálo se mi o tobě dřív než ses narodil. Vybrala jsem ti tehdy jméno. Jméno, které ti v nemocnici dala žena, která tě porodila. Žena, kterou jsem nikdy předtím neviděla. Tvá první matka.
Žena, kterou jsi od té doby neviděl a ačkoliv jsi v ní devět měsíců žil zřejmě bys jí už nepoznal, stejně, jako by jí nepoznali tví bratři. Dala vám život, ale víc bohužel dát neuměla. Možná jí to nikdo nenaučil, možná neunesla to břímě odpovědnosti, nebo jen neměla sílu starat se o jiné, protože se neuměla postarat ani sama o sebe. Ani na tuhle otázku, stejně jako na spoustu dalších, ti nebudu umět nikdy odpovědět. Nevím, po kom máš oči a úsměv. Nevím, po kom jsi zdědili hudební sluch a ten úžasný smysl pro herectví s kterým bys mohl vystupovat v cirkuse jako klaun. Neumím si představit, jak budeš vypadat až vyrosteš. Jsi takové moje kinder vajíčko – člověk vybalí hromadu malých dílků, které si musí poskládat. Nám však chybí návod. Ale já věřím, že to zvládneme i bez něj. A taky doufám, že pro tebe bude stejně důležité to, co už vím. To, co ti můžu vyprávět bez jakýchkoliv otazníků. To, co spolu každý den žijeme. Právě to, proč sis nás na své cestě vybral. Co ses od nás přišel naučit a naopak cos ty přišel naučit nás. To, že jsem tvá náhradní matka totiž není samo sebou. Máš to prý napsáno ve hvězdách – říkala jedna vědma. Pigmentová skvrna, kterou máme oba na zádech je toho důkazem. A nebo možná taky ne :-) To je další odpověď, na kterou mohu říct jen NEVÍM.
Hana Bojková
Pěstounovi do hlavy viděti. Alespoň na chvíli II
Část druhá. Nejvíc vás změní děti samotné. Jsou totiž úžasným zrcadlem nás samých. Mě denně děti učí hlavně trpělivosti, protože já trpělivá rozhodně nejsem a tak mi dávají opravdu zabrat.
Hana Bojková
Pěstounovi do hlavy viděti. Alespoň na chvíli
Byla jsem oslovena v rámci jednoho projektu a požádána o rozhovor na téma dlouhodobá pěstounská péče. Tak jsem se svlékla. V životě již po třetí veřejně. I když tentokrát ne doslova.
Hana Bojková
Hóžo bóžo křesílko, stoleček a kafíčko
Na mé trase domov - tramvaj, prodávají designový nábytek. Když jdu okolo, tak se čas od času zastavím a zasním se. Třeba nedávno postavili do výlohy takové rozkošné křesílko se stolečkem.
Hana Bojková
Pěstounství a pěstění aneb od semínka k rostlince
Pěstounství je stejně náročné jako pěstění. Taky to není jen o tom pravidelně zalévat semínko, aby z něj vyrostla hezká a zdravá rostlinka, ale i o boji s větry, mrazy, suchem a jinými neduhy.
Hana Bojková
Jak Adam bez Evy k nám přišel
Je to rok, kdy se malý Adam narodil. Rok, kdy mi zazvonil telefon a my jsme museli udělat jedno ze zásadních životních rozhodnutí. Takové, které musí dělat málokdo.
Hana Bojková
Co si vzít do porodnice? Plovací kruh a dobrou náladu.
Porod se blíží a vám se honí hlavou, co všechno si přichystat do porodnice. Na jaké doklady nezapomenout, kolik si sbalit ručníků a dětských čepiček. Jestli si vzít knížku, nebo mp3 přehrávač.
Hana Bojková
Když vládnou vlci
Ještě donedávna jsem mezi slova svoboda a demokracie vkládala rovnítko. Byla jsem mladá a naivní. Mladá jsem stále, ovšem naivita vzala nohy na ramena a vypařila se jako pára nad hrncem.
Hana Bojková
Pražské Vinohrady, aneb lejno kam se podíváš
Vinohrady jsou jednou z nejhezčích pražských čtvrtí. Není nad romantickou podvečerní procházku, kdy se kocháte nejen hvězdami na obloze, ale taky rozmanitostí kterou nabízí místní architektura.
Hana Bojková
Neomezený počet objetí
Norská kauza je jedním z možných důvodů, proč se z řad poslanců začínají ozývat negativní názory na profesionální pěstounskou péči v České republice. Právě ta začala být díky novele o náhradní rodinné péči v roce 2013 lépe propagována a také finančně ohodnocena. Ovšem jak se mnozí domnívají a zároveň mýlí, nevznikl tento typ pěstounské péče danou novelou. Fungoval i před ní, ovšem za jiných podmínek.
Hana Bojková
Desatero odplenkování a něco málo navíc
Dnes jsem navštívila kurz Lucie Ernestové s názvem Odplenkování. Upřímně jsem se trochu obávala, že to bude zbytečně strávená hodina, a že se dozvím, že pokud jsme nepoužívali bezplenkovou metodu, nebo alespoň látkové pleny, jsme bez šance. Nebylo tomu tak a ani zde nebyly znevažovány metody našich babiček a matek, mezi které patří například posazovat dítě na nočník sotva vydrží sedět chvíli samo, nebo nalít do nočníku teplou vodu a čekat co se bude dít. Pokusím se tedy předat to, co jsem se dozvěděla a doufám, že již brzy budu psát také o tom, jak se vše povedlo.
Hana Bojková
Desatero odplenkování a něco málo navíc
Dnes jsem navštívila kurz Lucie Ernestové s názvem Odplenkování. Upřímně jsem se trochu obávala, že to bude zbytečně strávená hodina, a že se dozvím, že pokud jsme nepoužívali bezplenkovou metodu, nebo alespoň látkové pleny, jsme bez šance. Nebylo tomu tak a ani zde nebyly znevažovány metody našich babiček a matek, mezi které patří například posazovat dítě na nočník sotva vydrží sedět chvíli samo, nebo nalít do nočníku teplou vodu a čekat co se bude dít. Pokusím se tedy předat to, co jsem se dozvěděla a doufám, že již brzy budu psát také o tom, jak se vše povedlo.
Hana Bojková
Když život (ne)jde podle plánu
Bylo mi šestnáct, o životě jsem měla jednoduché představy a má přání neoplývala zrovna originalitou. A bylo to vlastně fajn. Člověk byl naivní, chtěl jednoduché věci o kterých byl přesvědčen, že jsou téměř nemožné a problémem dne bylo to, že mi venku na dešti opět zkrepatěly vlasy. Přála sem si nemít na obličeji milion pupínků a muset si denně mýt hlavu, protože pokud jsem to neudělala, stačilo přiložit pánev a smažit řízky. Ideálně jsem chtěla vypadat jako jedna z těch krasavic na titulních stránkách časopisů. Krásné dlouhé rovné lesklé vlasy, úžasný obličej, sexy úsměv, hezké prsa tak akorát. Pohádka. Chtěla jsem kluka, protože ho měly skoro všechny holky ve třídě. Bohužel díky výše uvedeným faktorům mi mé sebevědomí nedovolovalo někoho oslovit a mě jaksi oslovovat nikdo nechtěl. A tak jsem brala prvního, kdo si o mě řekl. Chtěla jsem už chodit do práce a nemuset se otravovat se školou. A taky jsem věděla, že se po škole vdám a budu mít děti. Tak dvě a to první nejpozději v pětadvaceti. A to fakt nejpozději. Pak už budu stará.
Hana Bojková
Jsem špatný pěstoun (?)
Ano je to tak. Prošli jsme kurzy, prošli jsem psychotesty, dokonce jsme byli shledání jako ideální pár a ideální žadatelé. A přesto všechno se to stalo. Jsme špatnými pěstouny. Ideálně se mělo Slunce točit kolem Země a je tomu jinak. Snad nebudeme upáleni na hranici. Když jsme si P. odváželi domů, ředitelka kojeneckého ústavu se se mnou rozloučila slovy: „vy stejně nejste na pěstounskou péči stavěná. Vy jste na adopci. Nemyslíte? „ Nemyslela jsem. Teď už vím. Že měla pravdu.
Hana Bojková
Čím bych chtěla být
Tuhle otázku nám často kladli dospělí, když jsme byli ještě dětmi. Vzhledem k tomu, že jsme byli stále dětsky naivní a na všem jsme viděli jen to hezké, což se bohužel postupem času začalo rapidně měnit, chtěli jsme být popeláři, prodavačkami, kadeřnicemi. Odvážnější z nás kosmonauty nebo popovými hvězdami.
Hana Bojková
Nepostradatelný „člen“ rodiny – paní na úklid
Jedna má „vyvdaná“ příbuzná má moc krásné životní heslo – „Není smyslem života stát se otrokem.“ A její přítel k tomu zcela bez rozmyslu jednou trefně dodal „Ale najít si ho“. V jeho očích se nakrátko objevilo smíření. Netuším kam tím mířil :-)
Hana Bojková
Fenomén zvaný dobrovolné vstupné
S fenoménem dobrovolného vstupného jsme se setkali snad všichni a ne jednou. Otázkou je, na které straně „barikády“ jste. Zda jste dárce či obdarovaný.
Hana Bojková
Depozitářem snadno a rychle, někdy i proti své vůli
To, jak jsme se stali depozitáři, má svůj příběh. Byla to cesta trnitá, nedobrovolně-dobrovolná, plná strastí a radostí. A kde byl tedy její začátek a konec? Moment, konec? Kdo mluvil o konci?
Hana Bojková
Jak jsem se svlékla, podruhé
To, že nemám problém se svléknout, už mnoho z vás díky povídce Jak jsem fotila akty ví. Je tomu již přes rok, kdy jsem se vyloženě obětovala pro dobro věci. Ano ano, jsem prostě úžasně obětavá.
Hana Bojková
Islám a sex
Až do dnešního dne jsem se domnívala, že v islámských zemích je téma sexu tabu. Proto mne překvapilo, že v zemi jako je Maroko, kde ženy chodí po ulicích zahaleny do dlouhých mundúrů a v době Ramadánu jim není povoleno mluvit s muži, uvidím na místním televizním kanálu videoklipy, jejíchž obsah nemá daleko k lehkému pornu. Pro místní popmusic platí evidentně jiná pravidla, než ta předepsaná v Koránu.
Hana Bojková
Jak jsem fotila akty
Již je to nějakou dobu, co jsem přemýšlela nad vhodným vánočním dárkem pro svého přítele. Byly to naše druhé vánoce, takže to nemuselo být nic decentního, jelikož už jsme se dobře znali, ale zároveň jsem nechtěla pořídit pár teplých ponožek a spodky. To si schovávám na doby, kdy mě už fakt nic lepšího nenapadne.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 30
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1712x