Nepochopení, obdiv a pěstounství

8. 07. 2014 10:20:57
V tom, že bych ráda přijala dítě z dětského domova do péče jsem měla tak nějak jasno už od šestnácti, kdy jsem potkala skupinku těchto dětí v Adršpaškých skalách a jedno z dítek se mi vrylo do paměti. Na dvanáct let jsem toto rozhodnutí uložila do tajné truhly mých „budoucích cílů a přání“. Její otevření pro mě bylo zcela přirozenou součástí mého (tedy našeho) života. V podstatě jako si jít vyčistit zuby před spaním. Tedy téměř. Proto, když jsme později přijali do péče malého Pavlíka, nechápala jsem, že to nechápou ostatní. Že je to pro ně zcela nepochopitelná věc. Jako bychom si do panelákového dva plus jedna stěhovali slona.

Jak jste na to přišli? Co vás k tomu vede? Vy nemůžete mít vlastní děti? Můžete? Tak proč je nemáte? A budete je mít? ... Já jsem na tyto otázky neuměla a neumím odpovědět. Protože prostě takhle to chceme, tak to cítíme a tak jsme se rozhodli. Možná alespoň částečnou odpovědí je to, co se odehrávalo před našim definitivním rozhodnutím.

Před osmi lety jsme do širší rodiny přijali pětiletého Míšu a o pár let později jedenáctiletou Andrejku. Nebylo a není to s nimi jednoduché, ale zároveň jsou to fajn děcka. Tedy teď už pořádní puberťáci, s kterými jsem se to rozhodla loni po vánocích risknout a z rodného města je s sebou dovezla do matičky Prahy na třídenní návštěvu. Upřímně to byla chvílemi dost katastrofa. Když nebyl ofrněný Michal, nafoukla pusu Andrea a naopak. Z muzea čokolády je zajímala hlavně prodejna bonbónů, procházka po Petříně byla utrpením. Zato v muzeu mučících nástorojů by vydrželi hodiny. Když jsme je předávali po třech dnech jejich nebohé matce, přepadala nás euforie z nadšení. Doma jsme oba upadli do postele a byli rádi, že máme jen dvě kočky.

Za pár dní jsme se ze všeho vyspali a vraceli se k těm pozitivním okamžikum a tak nějak dookola řešili jak to vlastně s těmi dětmi z dětských domovů je. Já začala skupovat v knihkupectví knížky a číst příběhy lidí, kteří nějaké přijaté děti mají nebo měli, a za pár měsíců jsem opatrně přednesla tuto možnost partnerovi. K mému velkému údivu souhlasil a tak jsem zase chvíli nechávala uzrát ten šok z jeho souhlasu a do toho jsme začali vyplňovat dotazníky a zamýšlet se, jaké by vlastně dítě mělo či nemělo být. Na co bychom si troufli, a na co už ne (stejně jsme pak v průběhu roku naši toleranci ještě rozšiřovali). K některým rozhodnutím člověk dochází pomaleji, potřebuje je nechat uzrát. A pak jsme se školili a chodili po úřadech a četli knihy a povídali si o tom a zdálo se nám to jako věčnost, to čekání. Nakonec to šlo ráz naráz a my se jeli podívat na malého Pavlíka do kojeneckého ústavu a bylo to dítě, o kterém se nám ani nezdálo.

Už měsíc usíná v novém domově a i když to je chvílemi náročné, tak se žádná dramata zatím neodehrávají. A my od okolí posloucháme slova chvály a uznání. O tom, jak jsme obětaví a jak nás obdivují. A já to opět nechápu a pokaždé tápu co mám odpovědět, jak reagovat. Máme doma úžasně krásného kluka, má všechno co má mít a nic navíc a já si říkám, jestli bych sklízela slova obdivu i v případě, že bych ho sama porodila.

Autor: Hana Bojková | úterý 8.7.2014 10:20 | karma článku: 18.40 | přečteno: 1320x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 14.59 | Přečteno: 173 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.11 | Přečteno: 282 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.53 | Přečteno: 492 | Diskuse
Počet článků 30 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1712
Žena, dcera, partnerka, milenka, matka, kuchařka, pradlenka a tak dále.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...