Jak jsem fotila akty
Kamarádka mi vyprávěla o báječném dárku, který její bratr dostal od své přítelkyně. Byly to akty, tedy její akty. Bratr byl prý z dárku nadšen a akty jim doma visí na zdi.
Řekla jsem si proč ne. Hezké fotky mám ráda, zvláště ty černobílé. Jala jsem se tedy brouzdat internetem a shánět vhodnou fotografku či fotografa v Praze. Upřimně nebylo to tak jednoduché jak by si člověk myslel.
Fotografů je spoustu, ale nechtěla jsem nikoho, kdo běžně fotí svatby, novomanželky snažilky s jejími manžílky, těhulky, kterým kreslí na bříška srdíčka a v nich jména očekávaných potomků, maminky s mimísky, celé rodinky i s domácími mazlíčky atd. Chtěla jsem profesionála za slušnou cenu. A našla jsem ho. Netušila jsem jak to bude celé probíhat a taky jsem na facebooku zjistila, že je to vlastně mladý kluk. Mimochode i celkem pohledný. Nevypadal nijak podezřele, ale stejně jsem se rozhodla vzít si s sebou pro jistotu „zbraň“ a to mou kamarádku Janu, statnou to ženu a držitelku černého pásku.
Jirka měl malý ateliér kousek od Anděla, no spíš to byla garsonka s fotografickým plátnem na zdi, ale kdo umí ten umí a z dvou hodinového focení vznikly moc hezké fotky. Nejdříve jsem si říkala, že svého milého obdaruji dvěma či třemi kousky, ale nakonec jsem nemohla vybrat a tak jsem mu nechala s nadšením udělat celou fotoknihu.
No a nastal den D a já se vytasila s darem. Přítel koukal jako puk, snažil se projevit nadšení, koukal, přemýšlel. Pak dodal: „No hezké, to by se dalo slušně zpeněžit co?“. Kniha leží už pár let v polici mezi sekcí Michala Viewegha a sekcí kuchařek. Sem tam se jdu pokochat jak mi to sluší a plánuji druhé kolo focení. Tentokrát jako dárek pro sebe.
Letos jsem dala příteli šlapku. Tedy abych to vysvětlila, přítel je bubeník a přál si pedál k bicí soupravě. Byl nadšený jako malé dítě, hned si udělal snímek a sdílel ho na facebooku. :-) Takže není nad to vybrat vhodný dárek.
A protože není radno házet všechny muže do jednoho pytle, rozhodla jsem si udělat malý průzkum mezi známými a přáteli mužského pohlaví. Jsou mezi námi romantici, ale také praktici a některé odpovědi mě skutečně pobavily.
Otázka zněla zda by hoši ocenili akty své přítelkyně, nebo by se radši mrkli na akty jejich kamarádek.
Odpůrci:
„Určitě bych nadšenej nebyl a nepochválil bych ji za to. „
„No udělat to A,, tak bych řekl, že se zbláznila“
Neutrálové:
„No já nevím, já na tyhle věci moc nejsem.“
„Tak to fakt nevím. Už jsem na takovýhle pispuntalie starej“
Romantici:
„Hele určitě by to byla pecka, takže super „
„Určitě by mě to potěšilo. Navíc pokud na těch fotkách bude mít sexy prádélko, tak proč ne, já se rád dívám na svou manželku. Jsem asi výjimka :-) „
„Určitě by mne takovýto dárek potěšil“
„Já jsem na fotky nejvíc ulitlej, fakt úchylka, takže bych byl nadšenej z takovýho kalendáře svoji holky „
„Vzhledem k tomu, že přítelkyni nemám, je to hypotetická otázka, ale samozřejmě, že bych byl nadšený, protože by taková osoba byla pro mě byla nejkrásnější ženskou.“
„Já bych to bral. A bez prdele budu stokrát radši koukat na nahou svoji než na nahý jiný ať jsou, sebejkrásnější…. Žádná totiž není hezčí než ta MOJE“
„I když bych se samozřejmě vůbec nebránil aktu od kámošek, tak přítelkyně mi akty už nafotila a byl jsem za ně rád. Jeden máme na fotce v obýváku:)“
Praktici:
„Já bych ocenil, kdyby mi žena věnovala kalendář se svými akty i akty svých kamarádek :-)) „
„Spíš nic co už bych neviděl, radši by mi mohla dát kalendář aktů svých kamarádek „
„Ježkovy voči a co bych s nim jako dělal?? :-)) v šestnácti bych to asi býval ocenil, ale teď...? jako že bychom si ho pak pověsili do ložnice a společně na něj koukali? nebo do zkušebny, aby to mohli komentovat prasáci z kapely? no nevím, prý se to dělá, ale osobně v tom smysl nevidím.. „
„Tak radost by mi to udělalo, ale kdyby tam byly akty jejich kamarádek, asi by se mi to líbilo víc, páč by to bylo rozmanitější:-) „
„Tak není nutné aby se mi fotila, stejně bych to neměl kam vystavit. Flaška vizoura by byla lepší:-)
Zvláštní sorta jsou fotografové. U všech by převládla totiž ješitnost a naopak by se cítili dotčeně, kdyby nebyly fotky z jejich hledáčku:
„Kdyby ho nafotil někdo jinej než já, tak bych byl nasranej :-)“
„Kdybych nebyl fotograf, tak by mi to asi nevadilo“
„A asi by mne to potěšilo mile, ale fotky by to musely být fakt dobrý, když je to z oboru“
„Z mého pohledu by mě nasralo, jakto že jsem to nefotil já.... „
Hana Bojková
Pěstounovi do hlavy viděti. Alespoň na chvíli II
Část druhá. Nejvíc vás změní děti samotné. Jsou totiž úžasným zrcadlem nás samých. Mě denně děti učí hlavně trpělivosti, protože já trpělivá rozhodně nejsem a tak mi dávají opravdu zabrat.
Hana Bojková
Pěstounovi do hlavy viděti. Alespoň na chvíli
Byla jsem oslovena v rámci jednoho projektu a požádána o rozhovor na téma dlouhodobá pěstounská péče. Tak jsem se svlékla. V životě již po třetí veřejně. I když tentokrát ne doslova.
Hana Bojková
Hóžo bóžo křesílko, stoleček a kafíčko
Na mé trase domov - tramvaj, prodávají designový nábytek. Když jdu okolo, tak se čas od času zastavím a zasním se. Třeba nedávno postavili do výlohy takové rozkošné křesílko se stolečkem.
Hana Bojková
Pěstounství a pěstění aneb od semínka k rostlince
Pěstounství je stejně náročné jako pěstění. Taky to není jen o tom pravidelně zalévat semínko, aby z něj vyrostla hezká a zdravá rostlinka, ale i o boji s větry, mrazy, suchem a jinými neduhy.
Hana Bojková
Jak Adam bez Evy k nám přišel
Je to rok, kdy se malý Adam narodil. Rok, kdy mi zazvonil telefon a my jsme museli udělat jedno ze zásadních životních rozhodnutí. Takové, které musí dělat málokdo.
Hana Bojková
Dítě "odjinud"
S dítětem "odjinud" je to jako s kinder vajíčkem. Ovšem ke skládance vám chybí návod. Ale co by to bylo za život? Já návody stejně nečtu.
Hana Bojková
Co si vzít do porodnice? Plovací kruh a dobrou náladu.
Porod se blíží a vám se honí hlavou, co všechno si přichystat do porodnice. Na jaké doklady nezapomenout, kolik si sbalit ručníků a dětských čepiček. Jestli si vzít knížku, nebo mp3 přehrávač.
Hana Bojková
Když vládnou vlci
Ještě donedávna jsem mezi slova svoboda a demokracie vkládala rovnítko. Byla jsem mladá a naivní. Mladá jsem stále, ovšem naivita vzala nohy na ramena a vypařila se jako pára nad hrncem.
Hana Bojková
Pražské Vinohrady, aneb lejno kam se podíváš
Vinohrady jsou jednou z nejhezčích pražských čtvrtí. Není nad romantickou podvečerní procházku, kdy se kocháte nejen hvězdami na obloze, ale taky rozmanitostí kterou nabízí místní architektura.
Hana Bojková
Neomezený počet objetí
Norská kauza je jedním z možných důvodů, proč se z řad poslanců začínají ozývat negativní názory na profesionální pěstounskou péči v České republice. Právě ta začala být díky novele o náhradní rodinné péči v roce 2013 lépe propagována a také finančně ohodnocena. Ovšem jak se mnozí domnívají a zároveň mýlí, nevznikl tento typ pěstounské péče danou novelou. Fungoval i před ní, ovšem za jiných podmínek.
Hana Bojková
Desatero odplenkování a něco málo navíc
Dnes jsem navštívila kurz Lucie Ernestové s názvem Odplenkování. Upřímně jsem se trochu obávala, že to bude zbytečně strávená hodina, a že se dozvím, že pokud jsme nepoužívali bezplenkovou metodu, nebo alespoň látkové pleny, jsme bez šance. Nebylo tomu tak a ani zde nebyly znevažovány metody našich babiček a matek, mezi které patří například posazovat dítě na nočník sotva vydrží sedět chvíli samo, nebo nalít do nočníku teplou vodu a čekat co se bude dít. Pokusím se tedy předat to, co jsem se dozvěděla a doufám, že již brzy budu psát také o tom, jak se vše povedlo.
Hana Bojková
Desatero odplenkování a něco málo navíc
Dnes jsem navštívila kurz Lucie Ernestové s názvem Odplenkování. Upřímně jsem se trochu obávala, že to bude zbytečně strávená hodina, a že se dozvím, že pokud jsme nepoužívali bezplenkovou metodu, nebo alespoň látkové pleny, jsme bez šance. Nebylo tomu tak a ani zde nebyly znevažovány metody našich babiček a matek, mezi které patří například posazovat dítě na nočník sotva vydrží sedět chvíli samo, nebo nalít do nočníku teplou vodu a čekat co se bude dít. Pokusím se tedy předat to, co jsem se dozvěděla a doufám, že již brzy budu psát také o tom, jak se vše povedlo.
Hana Bojková
Když život (ne)jde podle plánu
Bylo mi šestnáct, o životě jsem měla jednoduché představy a má přání neoplývala zrovna originalitou. A bylo to vlastně fajn. Člověk byl naivní, chtěl jednoduché věci o kterých byl přesvědčen, že jsou téměř nemožné a problémem dne bylo to, že mi venku na dešti opět zkrepatěly vlasy. Přála sem si nemít na obličeji milion pupínků a muset si denně mýt hlavu, protože pokud jsem to neudělala, stačilo přiložit pánev a smažit řízky. Ideálně jsem chtěla vypadat jako jedna z těch krasavic na titulních stránkách časopisů. Krásné dlouhé rovné lesklé vlasy, úžasný obličej, sexy úsměv, hezké prsa tak akorát. Pohádka. Chtěla jsem kluka, protože ho měly skoro všechny holky ve třídě. Bohužel díky výše uvedeným faktorům mi mé sebevědomí nedovolovalo někoho oslovit a mě jaksi oslovovat nikdo nechtěl. A tak jsem brala prvního, kdo si o mě řekl. Chtěla jsem už chodit do práce a nemuset se otravovat se školou. A taky jsem věděla, že se po škole vdám a budu mít děti. Tak dvě a to první nejpozději v pětadvaceti. A to fakt nejpozději. Pak už budu stará.
Hana Bojková
Jsem špatný pěstoun (?)
Ano je to tak. Prošli jsme kurzy, prošli jsem psychotesty, dokonce jsme byli shledání jako ideální pár a ideální žadatelé. A přesto všechno se to stalo. Jsme špatnými pěstouny. Ideálně se mělo Slunce točit kolem Země a je tomu jinak. Snad nebudeme upáleni na hranici. Když jsme si P. odváželi domů, ředitelka kojeneckého ústavu se se mnou rozloučila slovy: „vy stejně nejste na pěstounskou péči stavěná. Vy jste na adopci. Nemyslíte? „ Nemyslela jsem. Teď už vím. Že měla pravdu.
Hana Bojková
Čím bych chtěla být
Tuhle otázku nám často kladli dospělí, když jsme byli ještě dětmi. Vzhledem k tomu, že jsme byli stále dětsky naivní a na všem jsme viděli jen to hezké, což se bohužel postupem času začalo rapidně měnit, chtěli jsme být popeláři, prodavačkami, kadeřnicemi. Odvážnější z nás kosmonauty nebo popovými hvězdami.
Hana Bojková
Nepostradatelný „člen“ rodiny – paní na úklid
Jedna má „vyvdaná“ příbuzná má moc krásné životní heslo – „Není smyslem života stát se otrokem.“ A její přítel k tomu zcela bez rozmyslu jednou trefně dodal „Ale najít si ho“. V jeho očích se nakrátko objevilo smíření. Netuším kam tím mířil :-)
Hana Bojková
Fenomén zvaný dobrovolné vstupné
S fenoménem dobrovolného vstupného jsme se setkali snad všichni a ne jednou. Otázkou je, na které straně „barikády“ jste. Zda jste dárce či obdarovaný.
Hana Bojková
Depozitářem snadno a rychle, někdy i proti své vůli
To, jak jsme se stali depozitáři, má svůj příběh. Byla to cesta trnitá, nedobrovolně-dobrovolná, plná strastí a radostí. A kde byl tedy její začátek a konec? Moment, konec? Kdo mluvil o konci?
Hana Bojková
Jak jsem se svlékla, podruhé
To, že nemám problém se svléknout, už mnoho z vás díky povídce Jak jsem fotila akty ví. Je tomu již přes rok, kdy jsem se vyloženě obětovala pro dobro věci. Ano ano, jsem prostě úžasně obětavá.
Hana Bojková
Islám a sex
Až do dnešního dne jsem se domnívala, že v islámských zemích je téma sexu tabu. Proto mne překvapilo, že v zemi jako je Maroko, kde ženy chodí po ulicích zahaleny do dlouhých mundúrů a v době Ramadánu jim není povoleno mluvit s muži, uvidím na místním televizním kanálu videoklipy, jejíchž obsah nemá daleko k lehkému pornu. Pro místní popmusic platí evidentně jiná pravidla, než ta předepsaná v Koránu.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 30
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1712x