Jsem špatný pěstoun (?)
Díky poslednímu pudu sebezáchovy si stále držím malinko odstup a nemůžu tedy vztah mezi mnou a P. nazvat nepodmíněnou láskou. Neodevzdala jsem se mu celá. Stále se držím a boj mezi hlavou a srdcem je to těžký. Stále je tam prázdná skulinka. Nejsem tedy dobrá máma, protože ta přece miluje své dítě bezmezmě (nebo ne?) a zároveň jsem špatný pěstoun. Tedy alespoň podle metodického plánu.
A proč? Těch protože je spousta. Třeba protože mám P. ráda víc než bych měla. Protože nám říká mámo a táto. Protože jsem ráda, že se jeho biologičtí rodiče nezajímají. Protože je jen málo dní v měsíci, kdy bych nepřemýšlela nad tím, co by bylo, kdyby si ho vzali zpátky a jak hrozné by to bylo. Protože o něm nemluvím jako o svém pěstouněti, ale jako o svém synovi, ačkoliv podle zákona mým synem není a možná nikdy nebude. Protože zastávám názor svého dědy, že rodičem není ten, kdo dítě zplodí a přivede na tento svět, ale ten, kdo jej vychová. Protože bych ho asi nikdy zpět nedala...
Jsem ráda, že ho máme, ale upřímně bych do toho asi už nikdy nešla. Myslím do pěstounské péče. Člověk si může myslet jak to zvládne, jak si ten odstup vydrží udržet, jak si dokáže nastavit hranice. A buď se tak stane a nebo zjistí, že se spletl. Že na tohle nemá, ačkoliv se domníval, že ano. No jo, někdy lepší nemyslet. Ale popel si na hlavu sypat nebudu. Jsem vlastně ráda, že jsem se spletla. Že jsem taková jaká jsem. Naopak budu doufat, že i ta prázdná skulinka se jednou zaplní. Že si to dovolím. Že to dovolím jemu.
Hana Bojková
Pěstounovi do hlavy viděti. Alespoň na chvíli II
Část druhá. Nejvíc vás změní děti samotné. Jsou totiž úžasným zrcadlem nás samých. Mě denně děti učí hlavně trpělivosti, protože já trpělivá rozhodně nejsem a tak mi dávají opravdu zabrat.
Hana Bojková
Pěstounovi do hlavy viděti. Alespoň na chvíli
Byla jsem oslovena v rámci jednoho projektu a požádána o rozhovor na téma dlouhodobá pěstounská péče. Tak jsem se svlékla. V životě již po třetí veřejně. I když tentokrát ne doslova.
Hana Bojková
Hóžo bóžo křesílko, stoleček a kafíčko
Na mé trase domov - tramvaj, prodávají designový nábytek. Když jdu okolo, tak se čas od času zastavím a zasním se. Třeba nedávno postavili do výlohy takové rozkošné křesílko se stolečkem.
Hana Bojková
Pěstounství a pěstění aneb od semínka k rostlince
Pěstounství je stejně náročné jako pěstění. Taky to není jen o tom pravidelně zalévat semínko, aby z něj vyrostla hezká a zdravá rostlinka, ale i o boji s větry, mrazy, suchem a jinými neduhy.
Hana Bojková
Jak Adam bez Evy k nám přišel
Je to rok, kdy se malý Adam narodil. Rok, kdy mi zazvonil telefon a my jsme museli udělat jedno ze zásadních životních rozhodnutí. Takové, které musí dělat málokdo.
Hana Bojková
Dítě "odjinud"
S dítětem "odjinud" je to jako s kinder vajíčkem. Ovšem ke skládance vám chybí návod. Ale co by to bylo za život? Já návody stejně nečtu.
Hana Bojková
Co si vzít do porodnice? Plovací kruh a dobrou náladu.
Porod se blíží a vám se honí hlavou, co všechno si přichystat do porodnice. Na jaké doklady nezapomenout, kolik si sbalit ručníků a dětských čepiček. Jestli si vzít knížku, nebo mp3 přehrávač.
Hana Bojková
Když vládnou vlci
Ještě donedávna jsem mezi slova svoboda a demokracie vkládala rovnítko. Byla jsem mladá a naivní. Mladá jsem stále, ovšem naivita vzala nohy na ramena a vypařila se jako pára nad hrncem.
Hana Bojková
Pražské Vinohrady, aneb lejno kam se podíváš
Vinohrady jsou jednou z nejhezčích pražských čtvrtí. Není nad romantickou podvečerní procházku, kdy se kocháte nejen hvězdami na obloze, ale taky rozmanitostí kterou nabízí místní architektura.
Hana Bojková
Neomezený počet objetí
Norská kauza je jedním z možných důvodů, proč se z řad poslanců začínají ozývat negativní názory na profesionální pěstounskou péči v České republice. Právě ta začala být díky novele o náhradní rodinné péči v roce 2013 lépe propagována a také finančně ohodnocena. Ovšem jak se mnozí domnívají a zároveň mýlí, nevznikl tento typ pěstounské péče danou novelou. Fungoval i před ní, ovšem za jiných podmínek.
Hana Bojková
Desatero odplenkování a něco málo navíc
Dnes jsem navštívila kurz Lucie Ernestové s názvem Odplenkování. Upřímně jsem se trochu obávala, že to bude zbytečně strávená hodina, a že se dozvím, že pokud jsme nepoužívali bezplenkovou metodu, nebo alespoň látkové pleny, jsme bez šance. Nebylo tomu tak a ani zde nebyly znevažovány metody našich babiček a matek, mezi které patří například posazovat dítě na nočník sotva vydrží sedět chvíli samo, nebo nalít do nočníku teplou vodu a čekat co se bude dít. Pokusím se tedy předat to, co jsem se dozvěděla a doufám, že již brzy budu psát také o tom, jak se vše povedlo.
Hana Bojková
Desatero odplenkování a něco málo navíc
Dnes jsem navštívila kurz Lucie Ernestové s názvem Odplenkování. Upřímně jsem se trochu obávala, že to bude zbytečně strávená hodina, a že se dozvím, že pokud jsme nepoužívali bezplenkovou metodu, nebo alespoň látkové pleny, jsme bez šance. Nebylo tomu tak a ani zde nebyly znevažovány metody našich babiček a matek, mezi které patří například posazovat dítě na nočník sotva vydrží sedět chvíli samo, nebo nalít do nočníku teplou vodu a čekat co se bude dít. Pokusím se tedy předat to, co jsem se dozvěděla a doufám, že již brzy budu psát také o tom, jak se vše povedlo.
Hana Bojková
Když život (ne)jde podle plánu
Bylo mi šestnáct, o životě jsem měla jednoduché představy a má přání neoplývala zrovna originalitou. A bylo to vlastně fajn. Člověk byl naivní, chtěl jednoduché věci o kterých byl přesvědčen, že jsou téměř nemožné a problémem dne bylo to, že mi venku na dešti opět zkrepatěly vlasy. Přála sem si nemít na obličeji milion pupínků a muset si denně mýt hlavu, protože pokud jsem to neudělala, stačilo přiložit pánev a smažit řízky. Ideálně jsem chtěla vypadat jako jedna z těch krasavic na titulních stránkách časopisů. Krásné dlouhé rovné lesklé vlasy, úžasný obličej, sexy úsměv, hezké prsa tak akorát. Pohádka. Chtěla jsem kluka, protože ho měly skoro všechny holky ve třídě. Bohužel díky výše uvedeným faktorům mi mé sebevědomí nedovolovalo někoho oslovit a mě jaksi oslovovat nikdo nechtěl. A tak jsem brala prvního, kdo si o mě řekl. Chtěla jsem už chodit do práce a nemuset se otravovat se školou. A taky jsem věděla, že se po škole vdám a budu mít děti. Tak dvě a to první nejpozději v pětadvaceti. A to fakt nejpozději. Pak už budu stará.
Hana Bojková
Čím bych chtěla být
Tuhle otázku nám často kladli dospělí, když jsme byli ještě dětmi. Vzhledem k tomu, že jsme byli stále dětsky naivní a na všem jsme viděli jen to hezké, což se bohužel postupem času začalo rapidně měnit, chtěli jsme být popeláři, prodavačkami, kadeřnicemi. Odvážnější z nás kosmonauty nebo popovými hvězdami.
Hana Bojková
Nepostradatelný „člen“ rodiny – paní na úklid
Jedna má „vyvdaná“ příbuzná má moc krásné životní heslo – „Není smyslem života stát se otrokem.“ A její přítel k tomu zcela bez rozmyslu jednou trefně dodal „Ale najít si ho“. V jeho očích se nakrátko objevilo smíření. Netuším kam tím mířil :-)
Hana Bojková
Fenomén zvaný dobrovolné vstupné
S fenoménem dobrovolného vstupného jsme se setkali snad všichni a ne jednou. Otázkou je, na které straně „barikády“ jste. Zda jste dárce či obdarovaný.
Hana Bojková
Depozitářem snadno a rychle, někdy i proti své vůli
To, jak jsme se stali depozitáři, má svůj příběh. Byla to cesta trnitá, nedobrovolně-dobrovolná, plná strastí a radostí. A kde byl tedy její začátek a konec? Moment, konec? Kdo mluvil o konci?
Hana Bojková
Jak jsem se svlékla, podruhé
To, že nemám problém se svléknout, už mnoho z vás díky povídce Jak jsem fotila akty ví. Je tomu již přes rok, kdy jsem se vyloženě obětovala pro dobro věci. Ano ano, jsem prostě úžasně obětavá.
Hana Bojková
Islám a sex
Až do dnešního dne jsem se domnívala, že v islámských zemích je téma sexu tabu. Proto mne překvapilo, že v zemi jako je Maroko, kde ženy chodí po ulicích zahaleny do dlouhých mundúrů a v době Ramadánu jim není povoleno mluvit s muži, uvidím na místním televizním kanálu videoklipy, jejíchž obsah nemá daleko k lehkému pornu. Pro místní popmusic platí evidentně jiná pravidla, než ta předepsaná v Koránu.
Hana Bojková
Jak jsem fotila akty
Již je to nějakou dobu, co jsem přemýšlela nad vhodným vánočním dárkem pro svého přítele. Byly to naše druhé vánoce, takže to nemuselo být nic decentního, jelikož už jsme se dobře znali, ale zároveň jsem nechtěla pořídit pár teplých ponožek a spodky. To si schovávám na doby, kdy mě už fakt nic lepšího nenapadne.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 30
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1712x