Neomezený počet objetí
Z úst poslankyně Jitky Chalánkové můžeme dokonce zaslechnout návrh, že by měl být tento typ náhradní péče zcela zrušen. Poslankyně Hana Aulická-Jírovcová dokonce tvrdí, že dětem v dětských domovech a kojeneckých ústavech nic nechybí a odmítá názor, že by měl pobyt dítěte v takovémto zařízení negativní vliv na jeho zdravý vývoj a to jak fyzický, tak psychický. Odmítá, že by děti díky pobytu v ústavech trpěly jakoukoliv formou deprivace. Některé z těchto zařízení navštívila a neshledala žádné nedostatky.
Materiálně zaměřený člověk zcela jistě žádné nedostatky neuvidí. Děti mají spoustu hraček, jsou hezky oblečené, vymydlené, pětkrát denně nakrmené. Po této stránce jim skutečně nic nechybí, naopak. Ovšem pokud máte srdce na pravém místě a zadíváte se těmto dětem do očí, zjistíte, že jim něco opravdu chybí. Něco co jim nemohou nabídnout ani ti nejštědřejší sponzoři. Je to láska. Je to neomezený počet objetí a pusinek. Je to držení za ručičku, když nemůžou v noci spát. Je to společné ranní mazlení v posteli rodičů a mnoho dalšího.
Pokud se vám tedy stalo, že se vám při návštěvě kojeneckého ústavu na krk pověsila například malá holčička, přitiskla vám hlavičku na hruď a vám připadalo úžasné, jak je to dítě mazlivé a jak se vůbec nebojí cizích lidí, tak vás vyvedu z omylu. Nemyslete si, že jste tak skvělí, že si vás to dítě hned zamilovalo.Nejste, ono by se totiž pověsilo na krk komukoliv. A pokud s těmito dětmi strávíte více času, než jen společenskou půlhodinku, může se vám stát, že budete batolaty doslova obklopeni. Jedno budete držet v náručí, druhé se vám pověsí na záda a další dvě za nohy. Není to nic neobvyklého. Všechny se chtějí pomazlit, alespoň na malou chvíli. A když odcházíte, tak vám to nejstarší posílá vzdušné polibky a ptá se: „teto a pžíjdeš žaše?“
Tomuto jevu se říká citová deprivace a jedna z mnoha definic praví: „Citová deprivace vzniká většinou tehdy, když není uspokojena potřeba spolehlivého a jistého citového vztahu s matkou, eventuálně jinou osobou. Chybí pocit bezpečí, lásky a porozumění. Citová deprivace může vážným způsobem ovlivnit další vývoj osobnosti dítěte, jeho vztah k ostatním lidem a k sobě samému. Tyto děti se vyznačují hlavně tím, že už od batolecího věku navazují kontakt naprosto bez zábran, ihned se všem příchozím vrhají do náruče, předvádějí se a mají zájem o vše, co se kolem nich děje „
A pokud si stále myslíte, že ústavní péče je pro dítě vhodnější než náruč pěstouna, ač pouze toho přechodného a nezanechává na dítěti žádné následky, můžeme spolu zavzpomínat na Ferdinanda II. Tento císař rád experimentoval. Fridrich odkoupil několik novorozeňat a nechal je umístit do izolace, kde se o děti staraly kojné. Ty měly dětem poskytnou veškerou potřebnou péči, ale nesměly na děti mluvit a projevovat jim žádnou náklonnost. Děti byly opožděné, nemocné a některé děti pokus nepřežily. Císař z tohoto experimentu vyvodil jednoduchý závěr: „Bez druhých lidí a láskyplné péče se z novorozence nikdy nestane plný člověk a proto je nelidské dětem upírat lásku. „
Ačkoliv je 21. století a ústavní péče dnes ani náhodou nepřipomíná sirotčince plné nemocných a špinavých děti a zdravotní sestřičky často dělají co mohou, tak se jim nikdy nepodaří plně nahradit rodinné prostředí. Nejsou to "super "ženy s osmi rukama a srdci. Protože pouze v tomto případě, by mohly poskytnout každému dítěti neomezené objetí, pohlazení a lásku.
Hana Bojková
Pěstounovi do hlavy viděti. Alespoň na chvíli II
Část druhá. Nejvíc vás změní děti samotné. Jsou totiž úžasným zrcadlem nás samých. Mě denně děti učí hlavně trpělivosti, protože já trpělivá rozhodně nejsem a tak mi dávají opravdu zabrat.
Hana Bojková
Pěstounovi do hlavy viděti. Alespoň na chvíli
Byla jsem oslovena v rámci jednoho projektu a požádána o rozhovor na téma dlouhodobá pěstounská péče. Tak jsem se svlékla. V životě již po třetí veřejně. I když tentokrát ne doslova.
Hana Bojková
Hóžo bóžo křesílko, stoleček a kafíčko
Na mé trase domov - tramvaj, prodávají designový nábytek. Když jdu okolo, tak se čas od času zastavím a zasním se. Třeba nedávno postavili do výlohy takové rozkošné křesílko se stolečkem.
Hana Bojková
Pěstounství a pěstění aneb od semínka k rostlince
Pěstounství je stejně náročné jako pěstění. Taky to není jen o tom pravidelně zalévat semínko, aby z něj vyrostla hezká a zdravá rostlinka, ale i o boji s větry, mrazy, suchem a jinými neduhy.
Hana Bojková
Jak Adam bez Evy k nám přišel
Je to rok, kdy se malý Adam narodil. Rok, kdy mi zazvonil telefon a my jsme museli udělat jedno ze zásadních životních rozhodnutí. Takové, které musí dělat málokdo.
Hana Bojková
Dítě "odjinud"
S dítětem "odjinud" je to jako s kinder vajíčkem. Ovšem ke skládance vám chybí návod. Ale co by to bylo za život? Já návody stejně nečtu.
Hana Bojková
Co si vzít do porodnice? Plovací kruh a dobrou náladu.
Porod se blíží a vám se honí hlavou, co všechno si přichystat do porodnice. Na jaké doklady nezapomenout, kolik si sbalit ručníků a dětských čepiček. Jestli si vzít knížku, nebo mp3 přehrávač.
Hana Bojková
Když vládnou vlci
Ještě donedávna jsem mezi slova svoboda a demokracie vkládala rovnítko. Byla jsem mladá a naivní. Mladá jsem stále, ovšem naivita vzala nohy na ramena a vypařila se jako pára nad hrncem.
Hana Bojková
Pražské Vinohrady, aneb lejno kam se podíváš
Vinohrady jsou jednou z nejhezčích pražských čtvrtí. Není nad romantickou podvečerní procházku, kdy se kocháte nejen hvězdami na obloze, ale taky rozmanitostí kterou nabízí místní architektura.
Hana Bojková
Desatero odplenkování a něco málo navíc
Dnes jsem navštívila kurz Lucie Ernestové s názvem Odplenkování. Upřímně jsem se trochu obávala, že to bude zbytečně strávená hodina, a že se dozvím, že pokud jsme nepoužívali bezplenkovou metodu, nebo alespoň látkové pleny, jsme bez šance. Nebylo tomu tak a ani zde nebyly znevažovány metody našich babiček a matek, mezi které patří například posazovat dítě na nočník sotva vydrží sedět chvíli samo, nebo nalít do nočníku teplou vodu a čekat co se bude dít. Pokusím se tedy předat to, co jsem se dozvěděla a doufám, že již brzy budu psát také o tom, jak se vše povedlo.
Hana Bojková
Desatero odplenkování a něco málo navíc
Dnes jsem navštívila kurz Lucie Ernestové s názvem Odplenkování. Upřímně jsem se trochu obávala, že to bude zbytečně strávená hodina, a že se dozvím, že pokud jsme nepoužívali bezplenkovou metodu, nebo alespoň látkové pleny, jsme bez šance. Nebylo tomu tak a ani zde nebyly znevažovány metody našich babiček a matek, mezi které patří například posazovat dítě na nočník sotva vydrží sedět chvíli samo, nebo nalít do nočníku teplou vodu a čekat co se bude dít. Pokusím se tedy předat to, co jsem se dozvěděla a doufám, že již brzy budu psát také o tom, jak se vše povedlo.
Hana Bojková
Když život (ne)jde podle plánu
Bylo mi šestnáct, o životě jsem měla jednoduché představy a má přání neoplývala zrovna originalitou. A bylo to vlastně fajn. Člověk byl naivní, chtěl jednoduché věci o kterých byl přesvědčen, že jsou téměř nemožné a problémem dne bylo to, že mi venku na dešti opět zkrepatěly vlasy. Přála sem si nemít na obličeji milion pupínků a muset si denně mýt hlavu, protože pokud jsem to neudělala, stačilo přiložit pánev a smažit řízky. Ideálně jsem chtěla vypadat jako jedna z těch krasavic na titulních stránkách časopisů. Krásné dlouhé rovné lesklé vlasy, úžasný obličej, sexy úsměv, hezké prsa tak akorát. Pohádka. Chtěla jsem kluka, protože ho měly skoro všechny holky ve třídě. Bohužel díky výše uvedeným faktorům mi mé sebevědomí nedovolovalo někoho oslovit a mě jaksi oslovovat nikdo nechtěl. A tak jsem brala prvního, kdo si o mě řekl. Chtěla jsem už chodit do práce a nemuset se otravovat se školou. A taky jsem věděla, že se po škole vdám a budu mít děti. Tak dvě a to první nejpozději v pětadvaceti. A to fakt nejpozději. Pak už budu stará.
Hana Bojková
Jsem špatný pěstoun (?)
Ano je to tak. Prošli jsme kurzy, prošli jsem psychotesty, dokonce jsme byli shledání jako ideální pár a ideální žadatelé. A přesto všechno se to stalo. Jsme špatnými pěstouny. Ideálně se mělo Slunce točit kolem Země a je tomu jinak. Snad nebudeme upáleni na hranici. Když jsme si P. odváželi domů, ředitelka kojeneckého ústavu se se mnou rozloučila slovy: „vy stejně nejste na pěstounskou péči stavěná. Vy jste na adopci. Nemyslíte? „ Nemyslela jsem. Teď už vím. Že měla pravdu.
Hana Bojková
Čím bych chtěla být
Tuhle otázku nám často kladli dospělí, když jsme byli ještě dětmi. Vzhledem k tomu, že jsme byli stále dětsky naivní a na všem jsme viděli jen to hezké, což se bohužel postupem času začalo rapidně měnit, chtěli jsme být popeláři, prodavačkami, kadeřnicemi. Odvážnější z nás kosmonauty nebo popovými hvězdami.
Hana Bojková
Nepostradatelný „člen“ rodiny – paní na úklid
Jedna má „vyvdaná“ příbuzná má moc krásné životní heslo – „Není smyslem života stát se otrokem.“ A její přítel k tomu zcela bez rozmyslu jednou trefně dodal „Ale najít si ho“. V jeho očích se nakrátko objevilo smíření. Netuším kam tím mířil :-)
Hana Bojková
Fenomén zvaný dobrovolné vstupné
S fenoménem dobrovolného vstupného jsme se setkali snad všichni a ne jednou. Otázkou je, na které straně „barikády“ jste. Zda jste dárce či obdarovaný.
Hana Bojková
Depozitářem snadno a rychle, někdy i proti své vůli
To, jak jsme se stali depozitáři, má svůj příběh. Byla to cesta trnitá, nedobrovolně-dobrovolná, plná strastí a radostí. A kde byl tedy její začátek a konec? Moment, konec? Kdo mluvil o konci?
Hana Bojková
Jak jsem se svlékla, podruhé
To, že nemám problém se svléknout, už mnoho z vás díky povídce Jak jsem fotila akty ví. Je tomu již přes rok, kdy jsem se vyloženě obětovala pro dobro věci. Ano ano, jsem prostě úžasně obětavá.
Hana Bojková
Islám a sex
Až do dnešního dne jsem se domnívala, že v islámských zemích je téma sexu tabu. Proto mne překvapilo, že v zemi jako je Maroko, kde ženy chodí po ulicích zahaleny do dlouhých mundúrů a v době Ramadánu jim není povoleno mluvit s muži, uvidím na místním televizním kanálu videoklipy, jejíchž obsah nemá daleko k lehkému pornu. Pro místní popmusic platí evidentně jiná pravidla, než ta předepsaná v Koránu.
Hana Bojková
Jak jsem fotila akty
Již je to nějakou dobu, co jsem přemýšlela nad vhodným vánočním dárkem pro svého přítele. Byly to naše druhé vánoce, takže to nemuselo být nic decentního, jelikož už jsme se dobře znali, ale zároveň jsem nechtěla pořídit pár teplých ponožek a spodky. To si schovávám na doby, kdy mě už fakt nic lepšího nenapadne.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 30
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1712x