Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Fenomén zvaný dobrovolné vstupné

3. 09. 2014 15:50:11
S fenoménem dobrovolného vstupného jsme se setkali snad všichni a ne jednou. Otázkou je, na které straně „barikády“ jste. Zda jste dárce či obdarovaný.

Již třetím rokem jsem v týmu pořadatelů charitativně-hudebního festivalu Sunday Music Jam a musím říci, že ze sociologicko-psychologického pohledu je tato věc velice zajímavá.

Lidé v Čechách jsou zvyklí mít nalajnováno, co se po nich chce a případně kolik se po nich chce. Pokud mají tedy vhodit „do klobouku“ takzvaný dobrovolný příspěvek, jsou rázem vystaveni velkému dilema. Dát něco, nebo nedat? A kolik? Pro mnohé z nich je to skvělá šance, jak se pobavit zadarmo a tím ušetřit nějaké chechtáčky na dvě, tři pivka či krabičku cigaret.

Náš festival je multižánrový, takže se sejdou milovníci popu, rocku, bigbeatu i metalu. Akce trvá celý den, takže vstupem projde nemalá sorta lidí různého věku, vyznání (ať hudebního či náboženského) i pohlaví. Jsou mezi nimi lakomci, šetřílci, „nevidomí a neslyšící“, vymlouvači, návštěvníci toalet a jim podobní. Naštěstí i tací, kteří vidí klobouk a není potřeba cokoliv říkat. Takoví, kteří si odpustí dvě piva a raději přispějí na dobrou věc ( letos opět na zvířátka:-)).

Loni jsme si udělali malou statistiku a byli jsme překvapeni. Tedy nemile. Z bezmála šesti set návštěvníků otevřela peněženku pouhá polovina.

My však nevyčítáme a desetiletou tradici dobrovolného vstupného rušit nehodláme. Dveře jsou otevřeny všem – punkáčům, metlošům, rockerům, homosexuálům, transsexuálům, heterosexuálům i těm, co nesexují. Malým, velkým, tlustým i hubeným. Kočkám, psům, cyklistům, motoristům, veganům, vegetariánům i masožravcům. Dokonce i řvoucím dětem. Jen, pokud byste chtěli dovést slona, zaparkujte ho prosím před vraty.

Každopádně jako správna rejpalka si neodpustím pět nejčastějších výmluv:

  1. Já jdu jenom okolo, vůbec nevím o co jde, ty kapely neznám. Budu tady pět minut a jdu.“ (Za hodinu vidím dotyčného/dotyčnou jak paří pod pódiem jako blázen).

    Ti féroví obdarují klobouk při odchodu a pochválí vydařenou akci. A to beru!

  2. Já potřebuju jenom na záchod“ (ceduli veřejné WC jsme nikdy nikde nevyvěšovali, zajímavé), případně „Jdu si jen koupit párek v rohlíku“.

  3. Mám u sebe jenom deset, dvacet, třicet...korun“ (během večera spatřen na stejném místě u stánku asi s šestým pivem a třetí klobásou)

  4. Nic. Nevidí, neslyší. Projde kolem vstupu ve chvíli, kdy zrovna pozoruje krásy slunné oblohy, právě proletující ptáky nebo letadlo.

  5. Nejdál jsou frajírci, kteří dorazí s partičkou a nutně se potřebují předvádět a do klobouku vám hodí korunu. Vždy zvažuju, zda mu nepřispět na pivo, aby si přilepšil.

Pokud by vás zajímalo, co je ten Sunday Music Jam vlastně zač, hoďte oko na facebook nebo na naše webovky.

Autor: Hana Bojková | středa 3.9.2014 15:50 | karma článku: 8.02 | přečteno: 1524x


Další články blogera

Hana Bojková

Pěstounovi do hlavy viděti. Alespoň na chvíli II

Část druhá. Nejvíc vás změní děti samotné. Jsou totiž úžasným zrcadlem nás samých. Mě denně děti učí hlavně trpělivosti, protože já trpělivá rozhodně nejsem a tak mi dávají opravdu zabrat.

14.11.2017 v 18:45 | Karma článku: 12.84 | Přečteno: 355 | Diskuse

Hana Bojková

Pěstounovi do hlavy viděti. Alespoň na chvíli

Byla jsem oslovena v rámci jednoho projektu a požádána o rozhovor na téma dlouhodobá pěstounská péče. Tak jsem se svlékla. V životě již po třetí veřejně. I když tentokrát ne doslova.

13.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 22.15 | Přečteno: 1977 | Diskuse

Hana Bojková

Hóžo bóžo křesílko, stoleček a kafíčko

Na mé trase domov - tramvaj, prodávají designový nábytek. Když jdu okolo, tak se čas od času zastavím a zasním se. Třeba nedávno postavili do výlohy takové rozkošné křesílko se stolečkem.

11.4.2017 v 15:43 | Karma článku: 12.63 | Přečteno: 558 | Diskuse

Hana Bojková

Pěstounství a pěstění aneb od semínka k rostlince

Pěstounství je stejně náročné jako pěstění. Taky to není jen o tom pravidelně zalévat semínko, aby z něj vyrostla hezká a zdravá rostlinka, ale i o boji s větry, mrazy, suchem a jinými neduhy.

5.4.2017 v 15:32 | Karma článku: 11.85 | Přečteno: 446 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Jurčák

Co Čech - to muzikant, co Rus - to okupant!

To bylo jedno z hesel, které kluci psali štětkami latexem na cesty, po kterých jezdily kolony sovětských tanků. Nikdo samozřejmě nepochyboval o tom, který národ stál v čele CCCP, ať už byl vůdcem Gruzínec, Rus, nebo Ukrajinec.

21.8.2018 v 13:46 | Karma článku: 15.78 | Přečteno: 344 | Diskuse

David Vlk

Pravda sa ukáže na třetím schodku

"Dědo, dúfám, že tam nechlastáš v tom vinném sklepě? Co tam hergot celé dni děláš?" Volávala babička na dědu, který se před letním hicem pečlivě ukrýval ve svém sklépku na dvoře.

21.8.2018 v 11:18 | Karma článku: 38.89 | Přečteno: 2011 | Diskuse

Vilém Ravek

La La Land na vizovickém trnkobraní.

Těšil se na okamžik, kdy se jeho vědomí ocitne přesně na rozhraní mezi bděním a prvním snem. Ještě bude vnímat realitu, ale už se změní v tanečníka, zpěváka a hlavně klavíristu v muzikálu, v němž bude mít hlavní roli.

21.8.2018 v 11:18 | Karma článku: 5.18 | Přečteno: 111 | Diskuse

Marek Valiček

Docela by mě zajímalo, jestli ještě žije ta paní v noční košili

"... a když jsem tak v trenkách, plátěnkách a tričku stál mezi tankama, říkal jsem si jediné: v týhle zemi práva studovat nemůžu."

21.8.2018 v 10:34 | Karma článku: 23.99 | Přečteno: 761 | Diskuse

Irena Houdková

Vyzrajte nad svým mozkem a budete v pohodě - 2. díl

Náš mozek za nás rozhoduje prakticky každou sekundu. Uvádí se, že nám dává na vědomé rozhodnutí jen cca 2 sekundy, ve kterých můžeme projevit „svobodnou vůli“ a reagovat jinak, než jsou jeho zajeté koleje a již ozkoušená řešení.

21.8.2018 v 5:45 | Karma článku: 9.94 | Přečteno: 296 | Diskuse
Počet článků 30 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1585
Žena, dcera, partnerka, milenka, matka, kuchařka, pradlenka a tak dále.




Najdete na iDNES.cz